Kalendář

Po Út St Čt So Ne
26 27 28 29 30 1 2
3 4 5 6 7 8 9
10 11 12 13 14 15 16
17 18 19 20 21 22 23
24 25 26 27 28 29 30
31 1 2 3 4 5 6

Vyhledávání

rozšířené vyhledávání ...

Mobilní verze

mobilní verze webu

SLEDUJTE NÁS

fcb

lookr

Aktuální teplota

25.7.2017 20:41

Aktuální teplota:

10,7 °C

Předpověď počasí

Dlouhodobá předpověď počasí

Univerzální překladač

Překlad (translations)

Czech English French German Italian Polish Russian Spanish

Počítadlo

Celkem návštěv:

CELKEM: 1080399

Navigace

Odeslat stránku e-mailem

Výběr jazyka

  • cz
  • en
  • de

Obsah

Zaniklé osady

.

  • ŽLÍBKY (RÖHRENBERG)

První zmínka o osadě pochází z roku 1720. V roce 1910 zde stálo 12 domů s 61 obyvatelem (všichni německé národnosti). V osadě byl obnoven kříž z roku 1840 a kaplička. Louky v prostoru bývalé osady jsou využívány jako  obora pro chov daňků a jelenů.

 


  • SAMOTY– Adlerhütte (Orlova Huť)

Po roce 1754 vznikla skelná huť, vzdálená cca 1,5 km záp. od vsi Röhrenberku. Založil ji majitel nově nabytých pozemků, zámožný Tobiáš Adler. Byl nájemcem hutí v Dobříši a v Rožmitále. Je prokázáno, že r. 1754 se zajímal o stavbu nové huti v lesích u Strážného v nepatrné vzdálenosti od zemských hranic. Jeho žádosti majitel vimperského panství kníže Josef Adam ze Schwarzenberku vyhověl a r. 1755 mu přidělil poblíž hradu Kunžvart (Strážný) les, pole, louky a pastviny a povolil mu pro jeho potřebu postavit pilu a sklářskou pec pro výrobu všech druhů skla.

Huť pod vedením majitele prosperovala až do r. 1759, kdy ji převzal jeho syn František Antonín Adler. Tehdy začal její úpadek. Bylo zde zaměstnáno 8 dělníků, 2 učedníci a 10 pomocníků. Vyrábělo se zde křídové a páteříkové sklo. Dvě třetiny výrobků se prodávaly v Čechách, jedna třetina se vyvážela do Turecka.

Úpadek skelné hutě byl dovršen ztrátou trhů za válečných střetnutí v 90. letech 18. století. Po prodeji hutě Michalu Müllerovi z Kašperských Hor v r. 1798 kníže již novou kupní smlouvu nepotvrdil a huť sám vyplatil. Krátce na to byla výroba skla zastavena a huť zrušena. O huti samé a o obchodu s jejími případnými pozdějšími výrobky pod vedením majitele panství nejsou další zprávy. Tobiáš Adler zemřel ve věku 71 let, dne 26.8.1810 ve skelné huti na Kvildě, čímž je potvrzena i existence další Adlerovy skelné hutě v lokalitě Kvilda.

 


  • DOLNÍ CAZOV (Zassau)

V roce 1875 dal vystavět rolník Franz Xaver Gaier na křižovatce cest do Strážného, Radvanovic, Mlaky a Bischofsreutu kapli s oltářem Nanebevzetí Panny Marie. Kaple měla půdorys tvaru osmiúhelníku, jehož pět stěn bylo plně vyzděno, zbylé tři pak zabíral větší částí okrouhlý vstupní oblouk dveří a dvě boční okna, která měla v kulatém horním oblouku barevné výplně. Obě horní půle vchodových dveří sestávaly z prosté laťové mříže, aby vzduch mohl volně pronikat ven i dovnitř. Do přední strany osmiúhelníku byl vestavěn oltář s oltářním stolem a stupni k němu.

V roce 1910 v Dolním Cazově stálo 24 domů se 171 obyvatelem (všichni německé národnosti). Od roku 1923 se oficiálně místo německého názvu Zassau používalo jméno Cazov. Po 2. světové válce a po vysídlení německých obyvatel byl Dolní Cazov ještě krátce obydlen. V roce 1951 vyrostla podél státní hranice železná opona, osadníci byli vystěhováni a vesnice rozbořena. Dne 31. května 1955, dorazila na místo kolona automobilů a muži, kteří v nich přijeli, vyložili dovezený náklad sudů s benzínem. Jím polili kapli i dosud stojící selská stavení kolem, načež všechno zapálili.

Na bývalou osadu dnes upomínají jen základy domů, kamenné zídky a ovocné stromy. Na území Dolního a sousedního Horního Cazova se od 50. do 90. let 20. století velmi výrazně zvýšil podíl lesních porostů (z 11% na 52%). Na počátku 50. let (před násilným vysídlením a vybudováním železné opony) tvořily obhospodařované pozemky téměř 87% výměry těchto obcí. Tyto plochy tvořila z 36% (296,5 ha) orná půda, 37% (293,1 ha) jedno až dvousečné louky, 14% (115 ha) pastviny, 2% (12,3 ha) tvořila zastavěná plocha. V současnosti se hospodaří pouze na přibližně 16% celého území (pozemky jsou využívány především jako pastviny, v menší míře jako louky). V prostoru Dolního Cazova se vyskytují četné zvláště chráněné a významné druhy rostlin - např. oměj šalamounek, tolie bahenní, prstnatec Fuchsův, prstnatec májový, prha arnika či všedobr horní.
 

  • DOLNÍ  SVĚTLÉ  HORY (Unterlichtbuchet)

Dolní Světlé Hory jsou zaniklá osada 5,5 km západně od obce Strážný u hranic s Německem. Nacházely se v nadmořské výšce 920 m, nad údolím Kotelního potoka (Kesselbach), na jihovýchodních svazích hory Geissberg (1018 m), jejíž vrchol leží již za státní hranicí v Německu.

Nejstarší zmínka o osadě pochází z roku 1760. Prvními osadníky byli dřevorubci, pro které nechal kníže Schwarzenberg postavit sroubené domky. Název obce byl odvozen od zdejších listnatých, převážně bukových lesů.

Kolem roku 1814 zde nalezli dočasné útočiště Židé vyhnaní z jihočeského vnitrozemí. Jejich obživou byla výroba potaše pro okolní sklárny a rovněž přetavovali starou válečnou zbroj, kterou tu ve větším množství nacházeli. Později Židé přesídlili do Čkyně, Zdíkova, Vlachova Březí. V roce 1910 zde stálo 30 domů, v nichž žilo 189 obyvatel (187 německé národnosti). Byla zde hospoda U Loise (v místě vedle bývalé chalupy roste zerav západní) a stávala tu zděná kaplička. Po vzniku hraničního pásma byly Dolní Světlé Hory, stejně jako sousední Stodůlky a Horní Světlé Hory, srovnány se zemí. Osadu v současnosti připomínají pouze bývalé pastviny a kamenné zídky.

 


  • HORNÍ  SVĚTLÉ  HORY (Oberlichtbuchet)

Horní Světlé Hory jsou katastrální území a zaniklá osada v okrese Prachatice, 4 km západně od obce Strážný u hranic s Německem. Nacházejí se v nadmořské výšce 950 m, nad údolím potoka Valná (Wolfaubach), na jižních svazích hory tříkilometrového Skalnatého hřbetu (1072 m).

Nejstarší zmínka o osadě pochází z roku 1760. Prvními osadníky byli dřevorubci, pro které nechal kníže Schwarzenberg postavit sroubené domky. Název obce byl odvozen od zdejších listnatých, převážně bukových lesů.

V roce 1910 zde stálo 70 domů, v nichž žilo 467 obyvatel (465 německé národnosti). Stávala zde škola a tři zděné kapličky. Po vzniku hraničního pásma byly Horní Světlé Hory, stejně jako sousední Stodůlky a Dolní Světlé Hory, srovnány se zemí. Osadu v současnosti připomínají pouze bývalé pastviny, kamenné zídky a torza budov.

 


  • STODŮLKY

Stodůlky (německy Scheurek nebo Scheureck), katastrální území Stodůlky u Strážného, je zaniklá horská dřevorubecká osada na území obce Strážný (něm. Kuschwarda) na Šumavě v okrese Prachatice, bezprostředně u hranice s Bavorskem, jižně od Červeného potoka, severozápadně od Stodůlecké hory a Žďárecké hory, jihozápadně od Žďárecké slati, západně od Žďáreckého jezírka. Stodůlky byly založeny roku 1774 jako osada dřevorubců pracujících pro knížecí správu ve Vimperku. V roce 1775 zde bylo 6 domů, v roce 1840 20 domů a 147 obyvatel. V roce 1921 měla obec kolem 27 domů a 179 obyvatel. Obyvatelstvo bylo vždy výhradně německé národnosti. Domy byly rovnoměrně rozloženy podél hlavní cesty, jižní část osady se nazývala Vorder Scheurek (česky Žďárek), severní část osady Hinter Scheurek (česky Stodůlky), některé zdroje uvádějí české názvy opačně. Škola byla uprostřed mezi oběma částmi, knížecí hájovna byla nad Žďáreckým jezírkem. V obou částech osady byly kaple. Osada patřila k obci Strážný a spadala pod faru a poštu Knížecí Pláně. Po druhé světové válce bylo původní obyvatelstvo odsunuto, území se stalo součástí hraničního pásma. Roku 1956 byly zbořeny obě kaple i zbytky domů, dochovalo se jen několik rozvalin a boží muka. V místech osady postavila pohraniční stráž budovu roty PS Žďárek. Po zrušení hraničního pásma byl obnoven hřbitov v Pláních a několik náhrobků. Dnes přes bývalou osadu vede z jihovýchodu na severozápad červeně značená pěší turistická trasa.

 


  • SILNICE (Landstrassen)
Osada patřila pod Horní a Dolní Světlé Hory. K velké výstavbě domů došlo prvními dětmi osídlenců po roce 1820 a byl využit doslova každý prostor. Roku 1875 byla zřízena škola v č.p. 25 a v roce 1907 postavena nová. V roce 1854 přestěhován do osady celní úřad z Kunžvartu. Od roku 1870 patřila osada k farnosti Kunžvart. Stejně jako Kunžvart, zasáhla obec vichřice, sněhová kalamita a následně i záplavy. V 1. sv. válce padlo více jak 40 mužů z obce. Nejvíce obyvatel zaznamenáno roku 1921 - 298. Na konci 2. sv. války se stala obec velkým překladištěm zboží a postupně docházelo k vystěhovávání původních německých obyvatel. Docházelo i k zatýkání za pašeráctví a ukrývání utečenců. V Kunžvartě byl zřízen zajatecký "barák". Obyvatelé obce byli ke dni 23.4. 1946 vyzváni k vystěhování (s sebou mohli mít jen 50 kg zavazadlo - tzn. po lidech zůstala prázdná stavení, nářadí, dobytek a pole, které zabralo četnictvo).  Někteří utekli přes hranice ještě dříve. Zůstalo zde pouze vyrabovaných 10 domů.  Z pastvin byl vyhnán dobytek až na 4 kusy, které  byly ponechány poslednímu obyvateli obce Franzi Paulus, který se s obcí rozloučil 22.9.1946. V témže roce osada přejmenována na Silnici.